Vítězství je naše!

5. dubna 2014 v 19:12 | Clara |  Po škole
Měsíc se s měsícem sešel, zápas se zápasem taky a je tu konec sezóny a zasloužilé volno. Vlastně ne tak úplně volno, trénovat se musí pořád, ale to je jedno.


VYHRÁLI JSME POHÁR!!

Ano, ano, je to pravda! Tým, který až do teď všichni brali jako někoho, kdo je v lize jen do počtu, všem vytřel zrak! Celý rok jsme se drželi v čele tabulky, ale Mischel nás nenechala usnout na vavřínech a nutila nás do práce. Což se víc než vyplatilo, protože ten pocit, když se s pohárem nad hlavou proletíte po stadionu, je víc než boží.
Minulý týden proběhlo slavnostní předávání poháru spojené s autogramiádou a následnou afterparty. Nečekala jsem, že se to bude tak moc hrotit, když jsme jen druhá liga, proto jsem se toho dost děsila, ale nakonec to bylo hrozně fajn.
Přišla jsem včas, ale zase poslední, nechápu, proč vždycky já a jak to ostatní dělají.
V šatně panovala trochu napjatá atmosféra, kterou vcelku úspěšně rozbíjel Albert svými řečmi. Já měla obavy z toho množství lidí a nedejbože kdyby po mně někdo chtěl, abych mluvila! Fuj. Ještě jsme se narychlo domluvili, že na hřiště poletíme, když už máme ty košťata a za chvíli už nás moderátor volal.
Nezbylo moc času na obavy, prostě jsem nasedla a vyrazila. Přivítal nás jásot a já konečně viděla, kolik lidí dorazilo. Tribuna plná nebyla, ale lidí bylo dost na to, aby mi chvíli trvalo najít rodiče se Susan. Taky jsem ke svému zděšení rozpoznala mezi přítomnými hodně lidí ze školy. I když se možná není čemu divit, že přišli, když byl vstup zdarma a o prázdninách bývá nuda...
Moderátor chvíli o čemsi mluvil, představil nás a pak si konečně mohla Mischel dojít pro pohár. A ten je vskutku boží!
Všichni jsme se prostřídali v letu s pohárem nad tribunou a pak už byl čas na autogramiádu. Doma jsem si trochu cvičila podpis, ale i tak vypadal pokaždé jinak. No co, stejně ty kartičky každý hodí do šuplíku a ani si na ně nevzpomene.
Abych nezapomněla, na kartičkách jsme měli každý svoji fotku. Ta moje je vážně děsná, mám tam rozcuchané vlasy a ofinu z čela, což nevypadá zrovna dvakrát reprezentativně.






Po autogramiádě jsme měli chvíli na oddech, protože probíhala soutěž o volňásky na afterparty. Ptali se na tak neskutečně primitivní otázky, až mě bolelo, když to lidi nevěděli. Taky za mnou přišla Annie, jestli bych ji nepředstavila někomu z kluků. Vybrala si jako oběť Alberta. Myslím, že na to ten večer ani nedošlo, ale možná se potkali, protože se Albert jako obvykle motal kolem všech holek.
Ještě jsem skočila domů pro Tonyho, který musel přes den pracovat a pak už jsme jen jedli, pili, povídali, tancovali a prostě slavili, jak se sluší a patří. Gerry nám k tomu dokonce i krásně zazpíval.

Tak, to by byla zas jedna kapitola mého života a myslím, že to prozatím stačí. Doufejme, že se v dalším roce bude dařit všechno stejně skvěle, že Susan přijde dopis, že s Tonym najdeme bydlení jinde než u mých rodičů, že budeme zkrátka všichni šťastní.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama