30. června 1995

22. března 2014 v 18:40 | Susanne |  Před nástupem
Konečně prázdniny!


Musela jsem to sem napsat, i když tahle knížka celý rok akorát tak chytala prach. Jsem líná si po sobě číst, co jsem tady zpatlala minule, takže budu jen doufat, že jsem vše potřebné psala. Tyhle prázdniny totiž o všem rozhodnou.
Čekám dopis a pořád nevím, jestli náhodou celé ty roky nečekám marně. Clara říkala, že chodí někdy v polovině prázdnin, takže mám čas, ale i tak mě pořád něco nutí dívat se z okna a hledat sovu. Vždycky ve mně hrkne, když se nějaká za oknem objeví, ale zatím vždycky byla pro Claru nebo Tonyho. Grrr!
Ty dva mě taky štvou. Sice jsou většinu času v práci nebo někde pryč, ale pořád tu bydlí. Pořád bydlí tady, v mém pokoji. Nechápu, proč si nekoupí vlastní dům, moc dobře jsem viděla, jak si Clara nosí obří obálku s výplatou. Tam musí mít stovky galeonů! Grrr!
Je z ní teď totiž slavná osobnost (dobře, možná ne tak slavná, ale lidi ji znají). Už několikrát ji zmínili ve Věštci (kouzelnických novinách) a dokonce dělala i rozhovor do rádia. Nikdy bych to nepřiznala nahlas, ale hrozně ji obdivuju. Vzala nás na skoro všechny zápasy a je vážně dobrá. Možná je to ze vzduchu jiné, ale já bych zlatonku nikdy nenašla.
Nechci se smiřovat s tím, že budu žít celý život v jejím stínu... Kéž bych se mohla přejmenovat! Grrr!
Všechno je jedno velké Grrr!

Vlastně jsem původně psala úplně kvůli něčemu jinému.
Mám hrozné dilema, co s Renem. Pořád si myslí, že budu pokračovat ve studiu tady na škole, ale ono to může dopadnout úplně jinak... Ještě před pár týdny jsem byla rozhodnutá, že mu budu lhát a řeknu prostě, že jdu studovat přírodní vědy do Irska, jako to říkám o sestře, ale asi to nedokážu. To bych mu musela lhát celých 7 let a to je děs, lhaní mi nikdy moc nešlo.
Prostě začínám mít pochybnosti o svém rozhodnutí Renovi lhát. Kdybys nebyl jen blbá knížka a mohl mi třeba poradit! S Clarou a mamkou se to bojím probrat, určitě by mi řekly, že jsem se asi zbláznila, když nás chci prozradit mudlovi.
Ale co tu vlastně řeším? Stejně mi ten pitomej dopis nepřijde a půjdu ty přírodní vědy studovat doopravdy. Ne, zůstanu tady v Sheringhamu, ať je ze mě třeba obyčejná prodavačka.

A kvůli tobě jsem zapomněla na čas! Za čtvrt hodiny mám sraz s Renem! Půjdeme se zkusit dostat do té staré stodoly, co je za městem. Včera jsme ji jen obešli a usoudili, že v ní nikdo není, tak třeba nebude. Nechce se mi zase utíkat před nějakým naštvaným staříkem, co při řvaní prská několik metrů daleko.
Slibuju, že ještě napíšu. Aspoň pokud mi přijde dopis.




P.S. Jestli přijde, tak to Renovi řeknu a ať mi všichni vlezou na záda!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama