20. září 1994

18. ledna 2014 v 15:57 | Susanne |  Před nástupem
Tuhle knížku mi dala před časem Clara. Prý že si mám psát deník. Nevím, jak se takový deník píše, nevím, co sem chci psát, ale přesto píšu. Divné. Asi začnu od začátku.


Jmenuju se Susan Hembrey, celým jménem Susanne Sarah Hembrey, ale to nesnáším, protože Susanne zní moc vznešeně a Sarah je mamka. Je mi skoro 11 (dobře, až v dubnu bude). Moje rodina je napůl kouzelnická - kouzlí mamka a sestra. Vlastně ještě bratránek.
Jak už asi každý pochopil, mám sestru - starší otravnou sestru Claru. Ona si asi myslí, že když je o tolik starší a už dostudovala, tak si může dělat co chce. Domů si nastěhovala přítele Anthonyho a rodiče jí to žerou! Jsou z něj naprosto unešení, ale už je nezajímá, že se s nimi jedna malá nedůležitá Susan musí dělit o pokoj a třeba jí to vadí!
Achjo... teď si o to víc přeju, aby mi za rok přišel dopis a já mohla jít do Bradavic. Nikdy bych to nepřiznala nahlas, ale moc bych chtěla být jako Clara nebo Tony. Oba jsou tak chytří a kolik toho umí! Když mi Clara ukazuje, jak jí z hůlky létají jiskry, jak zvedá předměty do vzduchu, nebo dokonce když na mě sešle tmu, že za slunečného dne vidím jako za nejčernější noci...
Celé to zní hezky, ale má to jeden problém. Ještě nikdy se u mě neprojevilo nic kouzelného. Naši s Clarou a babičkou mě utěšují, že to tak být nemusí, že mám ještě čas ale... Bojím se. Ani nevíš jak.

Zatím chodím na mudlovskou školu tady v Sheringhamu. Kdybych nevěděla o kouzelnících, jsem tu spokojená. Mám tady pár hrozně fajn kamarádů, kteří mě podporují ve všem. Ségra říká, že jsem blázen, ale co bláznivého na lezení po střechách a skákání do kupy sena? Nebo na skákání po skalách čouhajících z moře? A to ještě neví o tom, že chodíme sousedům na zahradu krást jablka a švestky... A taky jim klepeme na dveře a utíkáme!
Nejvíc sranda je s Renem. Je to spolužák, ale hlavně nejlepší kamarád.
Když jsme se sem přistěhovali a já nastoupila do školy, nikdo se se mnou nebavil, protože jsem byla "Ta nová z Londýna" a měli mě za divnou. Tak jsem propátrávala okolí sama. Přece nebudu sedět doma na zadku jako Clara...
Na jedné mé výpravě, zrovna do toho rozbořeného domu na kraji města, jsem na něj narazila. Šel po silnici kolem a když mě uviděl sedět ve vymláceném okně, koukal na mě jak na ducha. Moc si to nepamatuju, ale asi jsem na něj nebyla nejpříjemnější. No co, jemu to asi nevadilo. Přišel za mnou a začli jsme si povídat.
Představil se jako Ren, pozdějc z něj vypadlo, že je Reginald. Rodiče ho asi neměli rádi, protože to jméno! Hlavně ten jeho výraz, když mu tak říkám!
On to nějak odstartoval. Dalším pár lidem se líbily moje nápady na nejrůznější kraviny a postupem času jsem se stala součástí jejich party. Jenže nikdo netuší, že je možná za rok opustím... Před všemi musím původ své rodiny tajit. Myslí si, že moje sestra studovala přírodní vědy v Irsku!
Jen mě hrozně mrzí, že ani Renovi nic říct nemůžu.. nebo vlastně můžu, když se to nikdo nedoví. Ale asi budu za většího blázna než dotěď, achjo...

Víš co? Tohle mi přijde jako mluvení se stěnou. Jenom u toho neotvírám pusu. Radši tě odložím dřív, než sem vtrhne Clara s Tonym a budou blbě koukat, že i já umím psát. Ren bude lepší volba, jak strávit odpoledne.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama