Náhlé prozření

20. října 2013 v 1:48 | Clara |  7. ročník
Mám v tom zmatek. Až do dnešního dne jsem si myslela, že bezmezně miluji Tonyho a byla jsem přesvědčená, že s ním chci strávit zbytek života, ale teď, když mi přes nos břeběhla Annie se všechno rázem změnilo. Nechápu to.

Sedím ve spolce na zemi, je hluboká noc a společnost mi dělá jen má hůlka a pohled na spící Annie a Devona. Ani nevíš, jak neskutečně mě Devon vytáčí! Už jen pohled na něj samotného mě štve, ale teď, když u toho ještě objímá Annie...

Asi tě zajímá, co se stalo. Den začal neškodně, asi jako každá sobota. Vstát skoro na oběd, dojít si uvařit pár lektvarů do klubu a pak na kouzelnická řemesla. Večer sedout do spolky a čekat, jestli se něco nebude dít. Výjimečně se opravdu něco dělo.
Seděla jsem na stole a trénovala přeměny, ve kterých mám menší mezery, když se objevila Annie. Místo pozdravu ke mně prostě přišla a plácla přes prso. No chápeš to? V té chvíli jsem měla chuť jí jednu natáhnout, ale teď, když přehodnotím situaci, bych dala nevím co za to, aby to udělala znovu... Začaly jsme se bavit a z ní vypadl další z jejích úžasných nápadů - tentokrát chtěla sbalit Devona, který seděl naproti nám. Po chvíli vyskočila se slovy, že to chce whisky.
Opravdu se vrátila se třemi hrnky a mně nezbylo nic jiného, než si připít. Čekala jsem onu důvěrně známou chuť, ale tentokrát bylo něco jinak. Byla tak nějak... lepší. Nestihla jsem ani zformulovat myšlenku, natož něco říct, když Annie oznámila, že v tom byl láskonoš. Jak mohla? Už ani nevím, co jsem jí říkala, ale najednou mě přemohl pocit, že zrovna ona je ta osoba, pro kterou jsem vždy chtěla žít. Těch pár loků mi pročistilo mysl a já prozřela. Měla jsem oči jen pro ni a pro nikoho jiného, jenže se mi do toho ideálního obrazu vetřel Devon. Začal na ni normálně dělat oči!
Pochopitelně jsme se o ni dohadovali a k mému potěšení si sedla na můj klín a ne jeho. Pak to pokazil Tony, zčistajasna se zjevil a dožadoval se vysvětlení. Dokonce si i dovolil mě odtáhnout ven, nalít do mě nějaký lektvar a třást se mnou, abych se probrala, když bylo zjevné, že jsem plně vzhůru a toužím jen po Annie. Ta drzost!

Celá scéna s Tonym skončila tak, že se po spolce potácel Devon a Annie s páskou přes oči. Devonovi to patří, nemá mi na ni šahat, ale ona... Vzala jsem ji za ruku a odvedla na ošetřovnu, prostě jsem pro ni musela něco udělat, nedalo se na ni dívat, když byla tak bezradná...
Madame Pomfreyová nám otevřela a dožadovala se pochopitelně vysvětlení. Povídala jsem jí, co se stalo, když někdo zaklepal na dveře - zase Devon! On se prostě musí vecpat všude! Chudák paní Pomfreyová z nás byla asi trochu zmatená, pořád si nás tak divně prohlížela, hlavně mě. Asi jí přišlo divné, že miluju Annie, nic jiného mě nenapadá. Pitomí lidé s předsudky!
Devon se s ní taky chvíli bavil, ani nevím o čem, ale prokládali jsme to menšími hádkami o Annie. Jakmile mu madame odstranila pásku z očí, hned se vrhl k Hannah a div jí neposlintal legíny. Takovou chuť dát někomu facku jsem už dlouho neměla, to mi věř.
Nakonec jsme asi Pomfreyovou začali dovádět k šílenství, protože i upustila od toho, že by si tam nechala Annie zavřenou a pustila nás. Taky říkala něco o tom, že to může trvat až tři dny. Nechápu, co tím myslela, já přece hodlám Annie milovat věčně! Svou lásku jsem jí taky patřičně dokázla při jednom úkolu, který si pro nás připravila, aby zjistila, kdo je lepší a koho si vybrat.

K mému zklamání ale nad něžnými city zvítězilo to, že je Devon bohatý. V tu chvíli jsem si připadala, jako by mi někdo rozerval srdce. Naštěstí mi všechny ty kusy téměř beze stop sešila zpět Annie. Kdo jiný také, že? Souhlasila s Devonovým návrhem, že budeme spát všichni ve spolce, když se nemůžeme dohodnout, čí bude. Roztáhli jsme si tedy spacáky a zalehli.
Jako kompromis dobré, ale kdyby se jen na ni tak nelepil!
Po chvíli oba usnuli a já si připadala tak nějak odstrčená. Nemohla jsem spát, protože mě užíral pocit, že Annie leží na jeho hrudi a ne na mé, proto jsem se opartně vysoukala ze spacáku, došla si pro deník a teď tu sedím.
Celý den jsem v hloubi duše pociťovala a stále pociťuji, že je něco špatně. Že bych neměla dělat to, co dělám. Jen nevím, odkud pramení, to je ten problém. Miluji Annie a jsem si tím jistá, že bych na to vsadila i život.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bellie Bellie | 20. října 2013 v 15:24 | Reagovat

Hezky napsaný:)
Bell je pár dní zavřená na ošetřovně a Bennettka už neví po kom skočit..? :D

2 Clara Clara | Web | 20. října 2013 v 16:49 | Reagovat

Musí si ji příště víc hlídat! :D

3 Theodor Orphes Theodor Orphes | 22. října 2013 v 22:50 | Reagovat

Super!!! :-) fakt moc hezky sepsaný, podle screenů parádně zahraný, musela to být legrace
Dávám jedničku s hvězdičkou :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama