Důležité body jedněch nedůležitých prázdnin

22. září 2013 v 21:16 | Clara |  6. ročník
Tak. Prázdniny se opět kosmickou rychlostí řítí ke konci a mě čeká poslední rok v Bradavicích. Je až děsivé, jak rychle ten čas letí. Přijde mi, že jsem před chvílí brala do ruky tuhle knížku vonící novotou a někdy v průběhu čtvrtého ročníku napsala svůj vůbec první zápis, přitom už to je tak dávno...

K devátým narozeninám jsem sestře věnovala malou knížku s béžovo-růžovým obalem s tím, že si třeba začne také něco zapisovat, ale zatím marně, deník se válí na poličce a chytá prach. Možná jen dospěla a začla ji odpuzovat růžová barva. Ale ne, nebudu si nic namlouvat, s věkem se to bohužel jen a jen zhoršuje.

Téměř celé prázdniny jsem se nedokopala k zápisu, takže shrnu jen ty nejdůležitější body.
JE ZE MĚ PRIMUSKA !!!!!
MŮŽU SE LEGÁLNĚ PŘEMISŤOVAT !!!!!
*několikrát silně podtrženo*
Ano, ano, ano! Dnes jsem si konečně byla na ministerstvu vyzvednout průkazku o úspěšném složení zkoušek. I přes tu děsnou fotku, kde se tak přiblble usmívám jako sluníčko na hnoji, je to naprosto dokonalý pocit. Jako by se uvnitř mě něco pohnulo a rázem vyrostlo a dospělo.
Možná to vyznívá namyšleně, ale nemysím to tak. (Možná jenom trošku.) Při každém přemístění mívám hrozný strach, že skončím někomu na zádech, že se zaseknu uprostřed cesty vysoko na stromě, nebo že se mi odštěpí půlka těla a přistane na hlavně nějakému nebohému prvákovi v Kotli...

Pryč od těch myšlenek, ještě mě za chvíli donutí znova všude cesovat letaxem...
Tony si pro mě před pár dny přichystal to nejdokonalejší, nejbožejší a nejúžasnější překvápko, co jsem si mohla přát! Večer ke mně přišel, že někam jdeme, ať se trochu tepleji obléknu. Nevěděla jsem, co čekat, ale samozřejmě jsem souhlasila. Vlastně se mě ani neptal, prostě mi to oznámil, takže mi nic jiného nezbylo. Chytil mě za ruku a společně jsme se ponořili do temnoty.
Když jsem otevřela oči a vzpamatovala se z přemístění, stála jsem na kamenných schodech v nějaké věži. Tony mě vyvedl nahoru a já oněměla úžasem. Stáli jsme na vrcholu majáku, který jemně ozařoval okolí, a za rohem mě čekal pohled na malý stolek se dvěma židlemi, svícnem, dortíky a lahví ohnivé whisky.
Přichystal si pro mě romantický večer se vším všudy! Možná to tak navenek nevypadá, ale uvnitř je to ten nejdokonalejší, nejmilejší a nejhodnější kluk, jakého jsem si mohla přát. Dokonce jsem dostala i krásně vonící růži, která mi teď zdobí vršek truhly vedle postele, kde jsme ten večer také skončili...
Možná bych měla doplnit seznam důležitých faktů.
SPALA JSEM S TONYM !!!!
*několikrát silně podtrženo a zároveň přeškrtáno tak, že je text z větší části nečitelný*
Ne, to se nehodí, nebudu to psát. Beztak si to pamatuji až moc dobře a nemyslím si, že bych byla zapomnětlivá...

PODÍVALA JSEM SE DO MEXIKA !!!!!
*zvýrazněné slovo Mexiko a celý text několikrát silně podtržený*
Na Mexiko nesmím zapomenout! Byla to celé totiž děsná náhoda. Jednou jsem se bavila s Hann a ona se jen tak zmínila, že bude týden pryč, protože jedou s rodinou na dovolenou do Mexika. Vypadala jsem asi dost překvapeně (ostatně jsem byla nejdál na druhé straně Britských ostrovů), protože Hann řekla, že se zeptá doma, jestli bych nemohla s nimi.
A tak se stalo, že jsem jednoho dne naházela věci do kufru, odletaxovala k Hann domů a přemístila se společně s ní, jejími rodiči a sestrou do malého městečka u moře. Všechno probíhalo jako klasická dovolená - flákárna u moře, občas sem tam procházka...
Pak se to ale změnilo. Jednou jsme chtěli vyrazit na tržiště, jen Hannina mladší rozmazlená sestra Bethany (o rok mladší než Susan) řekla, že se chce jít koupat, protože jí slaná voda dělá dobře na pleť. Hann s ní tedy vyrazila k moři a já šla s jejími rodiči na trh. Zanedlouho pro nás přiběhla celá uřícená a vyplašená Bethany a když konečně popadla dech, vypadlo z ní, že se Hann málem utopila!
Nechtěla se s Bethany otravovat, proto ji nechala na břehu a šla si zaplavat dál do moře. Jak si tak plavala, najednou ucítila na rameni palčivou bolest - plavala tam medůza! Lekla se jí a začala panikařit. V tom se přes ni přelila velká vlna a Hann se potopila. Lokla si vody a už jen panicky kopala kolem sebe.
Bethany naštěstí vše ze břehu viděla, takže začala histericky ječet. Nějaký kluk neváhal, doplaval k Hann a vytáhl ji. Ta se po chvíli vzpamatovala a než jsme přiběhli my, stála už na nohách a vypadala na málem utopence docela dobře.
Její tajemný zachránce se představil jako Luis. A řeknu ti, deníčku, byl naprosto boží! Skoro tak, jako Tony a to už je co říct... Měl hnědě vlasy, modré oči a hlavně krásně svalnaté a namakané tělo. Všechny nás pozval k sobě domů na večeři, kde se celý večer Hannini rodiče "děsně nenápadně" snažili dát Hann s Luisem dohromady, při čemž jsem se náramně bavila. Mohla jsem už jen sledovat Hanniny pohledy, které na mě vrhala. Ach ty večeře s rodiči!
Ještě bych měla dodat, že Luis teď s Hann tráví hodně času, i přes to, že má Hann Matta. Zdá se mi to nějaké podezřelé, asi se jí na to budu muset přeptat...

Co dodat na závěr? Prázdniny jsem si užila a mile mě překvapily. Na to, že původně vypadaly jako nudné flákání se doma, se pěkně vybarvily. Teď už jen vzhůru do posledního roku v Bradavicích. Bude jen náš a já si ho hodlám patřičně a nefalšovaně užít!
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mitch Mitch | 23. září 2013 v 10:21 | Reagovat

Klarundo, ty zvrhlé stvoření ! :D

2 Clara Clara | Web | 23. září 2013 v 15:24 | Reagovat

pfff.. Klarundo mi vždycky říkal jenom Toníček :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama