Prázdniny

9. dubna 2013 v 17:27 | Clara |  5. ročník
Běžně nemívám ve zvyku sedět v posteli s deníkem přes den, ale dneska si prostě nemůžu pomoct. Nastal totiž ten všemi oblíbený den - příchod prváků. Včera večer chodily dopisy a už dnes je v Kotli narváno, nechápu to.

Ráno jsem vstala brzy a bláhově si myslela, že se posadím ke stolu, v klidu se nasnídám a pak možná někam vyrazím, ale čekalo mě nemilé překvapení. Ani jsem nestihla dožvýkat koláč a už se začali objevovat první nedočkavci, za kterými následovala vlna dalších. Po chvíli už tam byl takový hluk a nedýchatelný vzduch, že jsem se zvedla a odešla pryč. Chtěla jsem se jít projít někam do lesa, ale jak vidíš, z mého plánu sešlo. A tak jsem skončila už v poledne v posteli. Omlouvám to tím, že mám prázdniny. Mám přeci nárok na odpočinek.

Začnu tím, že jsem konečně byla doma! Sice jen na týden, ale i to pro začátek stačilo.
Opět jsem jela vlakem, protože nás ještě pořád nepřipojili na letaxovou síť. Je to docela otrava, když se na vás půlka cestujících divně dívá, protože si vezete v klecích půlku zoo a ta druhá radši dělá, že vás nevidí. Nejvíc podezřívavých pohledů schytal asi chudák Zelenáč. Mudlové zjevně nejsou zvyklí na velké zelené opeřence. A to ještě nezažili jeho neúnavný křik, když se blíží déšť.
Ale to pořád nic není proti křiku mamky, který spustila, když zjistila, že s námi ta "velká a ošklivá potvora" bude bydlet. Docela mě vyděsila, takhle na mě už dlouho nekřičela. Padlo mnoho vět typu: Co si o sobě myslíš, že koupíš kdejakou příšeru?! Ty asi vážně nemáš mozek! Ani nevíš, co se ti mohlo na Obrtlé stát!
Jen jsem na ni zůstala zírat, nezmohla jsem se na nic jiného. Když jsem Zelenáče kupovala, netušila jsem, že to vyvolá takovou reakci. Asi přišel roztomilý vážně jen mně...
Nakonec mě zdeptala natolik, že jsem nezadrželá pár slz. Když to mamka spatřila, zmlkla, vrhla se ke mně a pak už jsme se jen hodnou chvíli objímaly. Pořád dokola jsem se jí omlouvala, že jsem opravdu nepomyslela na to, že by jí mohl neškodný auguron až tak vadit. Prý se ale jen vyděsila, co za nebezpečnou potvoru jsem si pořídila a hlavně kde jsem si ji pořídila. Dostala jsem zákaz vstupu na Obrtlou a dokonce jsem i trochu pod tlakem slíbila, že tam už nepůjdu. A nemám ve zvyku sliby porušovat, přijde mi to nefér.
Zbytek týdne proběhl už bez takovýchto zajímavostí. Taťka se Susan si Zelenáče oblíbili natolik, že jsem je musela brzdit, jinak by mi z něj vyrobili opeřenou kouli. Dokonce jsem dostala i povolení vzít ho s námi na dovolenou. No, vlastně to tak úplně dovolená nebyla. Celou dobu jsme někde chodili a když už jsem se natáhla na sluníčko, že se půjdu opalovat, přišla Susan a otravovala tak dlouho, až jsem vstala a šla si s ní hrát.
Týden utekl jako voda a nastal čas se znovu vrátit do Londýna. Opět jsem se táhla tím ošklivým vlakem, ale co mi zbývá.

Pár dní se v podstatě nic nedělo, jen jsem se jednou večer dozvěděla, že budeme mít ve škole nového profesora. Nového, mladého a prý i hezkého profesora! Pokud si dobře pamatuju, měl by učit přeměny u vyšších ročníků. Že by se přeměny staly mým oblíbeným předmětem?
Třeba mi z hlavy vyžene myšlenky na Anthonyho. Toho jsem potkala včera v Kotli a přisedla si k němu. Říkal, že má brigádu na farmě a jestli už jsem tam někdy byla. Nebyla. Nabídl se, že mě tam vezme a já samozřejmě souhlasila. Předtím mě ale ujistil, že jsou všichni koně zavření. Super, takže si pamatuje moji panickou hrůzu z koní.
Nečekala jsem, že bude farma tak veliká, její rozlehlost mě překvapila. Tony mě provedl přes všechna zvířata a dokonce i po vratce vypadajícím žebříku na seník. Svalil se do sena, ale já jsem jeho příkladu odmítla následovat s důvodem, že to seno nechci mít všude a bůhví, kdo do toho načůral. Stejně mě tam nakonec shodil a ještě důkladně zahrabal. Vlastně jsem si začala já, ale to je fuk, sranda byla.
Nakonec mě zavedl (přes stáj plnou těch obřích potvor!) do jakési společenské místnosti, kde jsme si dali svačinu. Nalil mi pití a říkal, že je to punč. Prd punč! Nail mi tam whisky! Samozřejmě jsem okamžitě téměř všechno vyplivla. Nechápu, jak to někomu může chutnat, vždyť to vypaluje snad i mozek z hlavy.
Celý čas na farmě se mi zdálo, jako by někdo přetočil čas o dva roky nazpět a bylo všechno jako dřív. Dokonce jsem i na pár chvil zapomněla na vše, co se mezi námi dělo a přišlo mi, že je Tony jen dobrý kamarád. Achjo. Kéž by to takhle šlo pořád!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 bettencourt bettencourt | 9. dubna 2013 v 17:47 | Reagovat

Fakt dokonale píšeš, kdybych nevěděla, o co jde, uvěřila bych, že jsou to tvý skutečný zážitky :D Bezva.

2 Clara Clara | Web | 9. dubna 2013 v 18:00 | Reagovat

To to zní vážně tak reálně? :D Každopádně moc děkuju, pochvala vždycky potěší :)

3 AB AB | 9. dubna 2013 v 18:20 | Reagovat

Hezký článek a suprový design. Jen bych rád viděl obrázek toho zvířete :)

4 Clara Clara | Web | 9. dubna 2013 v 18:28 | Reagovat

Díky :) Obrázky najdeš normálně na netu, z toho, co vidíš ve hře, si moc nepředstavíš :D Ale screen někdy dodám, neboj.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama