Zábava sobotního večera

10. března 2013 v 16:37 | Clara |  5. ročník
Dnešní události mě i přes únavu donutily vytáhnout tuhle knížku a začít zase psát. Od posledního zápisu uplynulo několik měsíců a dost se toho událo. Například to, že mi zkoušky doslova buší na dveře a já stále všechno neumím tak, jak bych potřebovala. Právě díky přípravám na zkoušky jsem neměla na deník čas. Je docela ironií, že ho vytahuju zrovna ve chvíli, kdy bych se měla učit nejvíc. Ale co, zítra je času dost.


A co se vlastně během těch měsíců dělo? Dělo se například to, že na hradě někdo spáchal sebevraždu. Ano, ten druhák ze Zmiozelu, o kterém kluci pořád říkali ne moc hezké věci, skočil z hradeb. Moc toho o tom nevím, ale i tak je to dost děsivé...
Abych to vyvážila něčím veselejším, z Aly vypadlo, že je těhotná. A o pár dní později mi James řekl, že to budou dvojčata! Vlastně mi to řekl ještě u jedné zajímavé události - stala jsem se oficiálně kapitánkou famfrpálového týmu! Sice jsem věděla, že k tomu dojde, ale nečekala jsem to tak brzy. Nevím, jestli se z toho mám radovat, protože je to zase jedna velká zodpovědnost a já se bojím, že ji nezvládnu dost dobře. Nezbyde mi nic jiného, než se snažit.
Také se začaly konat soutěže po týmech a můj tým si nevede vůbec špatně - zatím jsme druzí! Až na ten fakt, že první není nikdo jiný, než Anthonyho tým, což mě moc netěší. Zrovna jeho bych chtěla porazit ze všech nejvíc.

Dnes se konala další ze soutěží - hra dámy. Za náš tým hraju já, což bude nanejvýš zajímavá podívaná. Hrajeme až zítra, dnes na nás nevyšla řada.
Jak jsem tak seděla na tibuně a pozorovala rozvleklé hry ostatních týmů, najednou mě probral Anthonyho hlas v mé hlavě. Vážně tyhle kouzla nemám ráda. Ptal se mě, jestli za ním po večerce přijdu, že se mnou potřebuje začít nějaký výzkum. Vyhledala jsem jeho pohled a kývla. Přeci jen zvítězila ta část mé mysli, která umírala zvědavostí zjistit, co po mně může zrovna on chtít.
Těsně před večerkou jsem se tedy vydala na sraz do tréningové místnosti, kde už na mě čekal. Řekl jen, že mi chce něco ukázat a ať jdu za ním. Vyšli jsme někam na střechu, kde jsem byla tak možná jednou v životě a chodili pořád sem a tam. Anthony chtěl najít nějakou místnost, ale zjevně se mu nevedlo. Nakonec mě zavedl do sklepenní místnosti kousek od učebny lektvarů, kde byl na zemi takový zvláštní čtverec v barvě všech čtyř kolejí. Docela by mě zajímalo, jestli má nějaký význam, nebo je to jen ozdoba nudně šedivé podlahy. Ale proč o tom vlastně píšu?
Pořád mi vrtalo hlavou, proč mě vodí do nějakého nechutného sklepa. Hlavně proč zrovna mě? No, vlastně na to asi znám odpověď. V létě jsme se dohodli, že začneme zase od začátku s čistým štítem. Jako kamarádi. Zjevně jsem jediná, komu to pořád činí problémy, ale postupem času si začínám zvykat.
Abych se konečně dostala k věci - řekl mi, že někde našel lístek s kouzly, o kterých netuší, co způsobují a potřebuje to prozkoumat. První moje myšlenka byla, že budu za pokusného králíka, ale naštěstí mi ji hned vyvrátil. Všechna kouzla jsem si zapsala a pak započalo testování. Bohužel jsme na nic nepřišli, ale slíbila jsem, že se zkusím poptat někoho ze starších.
Anthony mě také zavedl do několika dalších místností, o kterých jsem neměla ani páru, že existují. Někde tam přišla řeč na to, jak je možné, že odemkne všechny dveře. Nejdřív odpovídal dost vyhýbavě, ale pak vybalil, že umí druhé odemykací. Nejdřv mi ho nechtěl říct, že prý mu dalo dost práce ho zjistit, ale pak svolil. Jen jsem musela slíbit, že ho nikde neprozradím a to ani Amy. Koneckonců mi stejně nejde.
Po nějaké chvíli jsme vylezli ve věži kousek od učebny obrany a Anthony dostal nápad, že se půjdeme mrknout dovnitř. Přímo v učebně nic zajímavého nebylo, ale za ní se nacházel kabinet. Nevěřila jsem svým uším, když jsem slyšela Anthonyho říkat něco ve smyslu, že je tam ještě kabinet a pak už jen cvaknutí zámku. Že by se dokázal ten slušný, podlejzácký a dokonalý prefekt vloupat někomu do kabinetu? Zjevně ano. Hodili jsme na sebe zastíráky a vlezli dovnitř. Srdce mi divoce bušilo a ruce se mi klepaly, ale nikdo tam nebyl. Ani žádné zajímavé věci.
Prohledávání kabinetů nás chytlo, takže jsme to vzali přes kabinet Williamsové, Greensalva, Johnsona, Hawkinsové až k Ryersové a Buřtovi. Jak postupoval čas, přestala jsem se tolik bát. Dokonce jsem došla k několika zajímavým zjištěním:
Zaprvé, Williamsová ujíždí na sladkostech. Takovou zásobu čokožabek jsem ještě nikdy neviděla!
Zadruhé, Johnson má před kabinetem zakopávací past, která mi způsobila další odřeninu na lokti.
Zatřetí se týká opět Johnsona. Má ve skříni pytlík s černým uhlím, u čehož jsem dostala naprosto nekontrolovatelný záchvat smíchu. Že by trpěl problémy se sračkou s průjmem?
A začtvrté, profesorský plat musí být vcelku slušný, protože každý profesor měl ve skříních takovou zásobu oblečení, za kterou by se nestyděla ani královna.

Po prohlídce posledního kabinetu jsme se rozloučili. Musela jsem Tonymu za celý večer poděkovat, protože takhle jsem se už dlouho nebavila. Dokonce jsem na tu chvíli i zapomněla na všechno, co se mezi námi událo, a i na své snahy se přesvědčit o tom, že je to blbec. Myslím, že jsem došla ještě k pátému zjištění dnešního večera, ale nepřiznávám to ráda: Anthony je pořád stejně fajn, jako býval. I přes to, že už ke mně necítí to, co já k němu.

Teď bych to nejradši zabalila a šla spát, ale ještě musím zmínit jednu věc. Když jsem dorazila do spolky, sedělo tam ještě hodně lidí a mimo jiné i Amy a Ala. Začala jsem Amy vyprávět, kde jsem byla, ale tu pasáž s kabinety jsem neměla v plánu říkat nahlas. Nakonec mě Ala přesvědčila, že to říct můžu, že nás nepráskne. Upřímně v to doufám, protože bych ráda v klidu dostudovala i s prefektským odznakem a klíčkem od famfrpálového hřiště. Víc než prozkoumávání kabinetů jí naštvalo to, že jsme testovali neznámá kouzla. Asi na tom něco bude, že se nám mohlo něco stát...
Neodolala jsem a začla jsem se vyptávat, na co ta Anthonyho kouzla slouží. Čekala jsem, že se toho moc nedozvím, ale k mému překvapení Ala řekla to, co věděla. Moc toho nebylo, ale aspoň něco.
Ale teď, jestli dovolíš, deníčku, půjdu spát. Zítra mě čeká tvrdá příprava na nadcházející NKÚ a taky jedna partička dámy.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 anthonypoul anthonypoul | 10. března 2013 v 16:52 | Reagovat

:D Profesori si môžu otvoriť obchod s názvom: "Habity v sto farbách pre každú príležitosť" a "Čarovná skříň - aneb Hůlky pro každý případ" :D :D Super článok

2 Clara Clara | Web | 10. března 2013 v 16:54 | Reagovat

Ano! :D člověk by nevěřil, jak se může u obyčejnýho prolejzání kabinetů zasmát :D

3 Aidan Aidan | 10. března 2013 v 17:36 | Reagovat

Moc hezký článek, líbí se mi jak píšeš..

4 Clara Clara | Web | 10. března 2013 v 17:58 | Reagovat

děkuju :)

5 Amy Amy | 10. března 2013 v 20:20 | Reagovat

:D :D :D Já bych s tou Amy měla začít víc hrát, páč když už hraju, tak se v podstatě jen učí... Příště ji vezmete s sebou, jasný? :D

6 anthonypoul anthonypoul | 10. března 2013 v 22:59 | Reagovat

Ešte nás prezradí! :D

7 Clara Clara | Web | 11. března 2013 v 16:29 | Reagovat

Já tomu nešéfuju, to tady pan Poul :D a navíc Amy neumí zastírák, což je značně znevýhodňující a na prd :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama