Letní dovolená

3. ledna 2013 v 18:30 | Clara |  4. ročník
Sotva jsem si doma stihla vybalit věci a povyprávět všechny novinky, už jsem si měla začít znovu balit. Tentokrát jsem však vyměnila kufr za velký batoh. Chystali jsme se totiž na dovolenou!

Každý rok mě a Susan rodiče berou někam do lesa k jezeru. Pokaždé ale na jiné místo. Dost lidí si myslí, že je to děsná nuda jezdit pořád k jezeru a nikam jinam, ale má to stále své kouzlo. Celý týden, někdy i déle, se jen tak povalujeme u vody, chodíme na procházky po okolí, děláme blbosti ve vodě nebo prostě jen sedíme a pozorujeme tátu, jak se snaží rybařit.
Jako vždy jsme se všichni i se všemi zavazadly shromáždili před domem a pevně se chytli mamky, která nás přemístila. Tentokrát vybrala opravdu nádherné místo. Ocitli jsme se na břehu celkem malého jezera, které ze všech stran obklopoval les. A nejlepší na tom celém bylo to, že kromě zvířat tu nikde nebyla ani živá duše. A to ticho! To mi scházelo ze všeho nejvíc. Jak ve škole, tak v Kotli bylo vždycky rušno, což mi nedovolovalo se pořádně uvolnit a odpočívat. Teď mi v tom překážela jenom Susan, která se naštěstí dala zabavit naprosto jednoduše. Většinou stačilo jí dát do ruky klacík a říct, že je to hůlka, která jí pomůže najít poklad, který je.. bla bla bla. Prostě si něco vymyslet.
Hned jak jsme dorazili na místo, mamka s taťkou začli stavět stan (takový ten kouzelnický, který zvenčí vypadá jako ošklivá bouda pro psa, ale vevnitř je krásný a prostorný). Mě se Susan poslali na procházku, prý abychom nepřekážely. Rozhodly jsme se pro výzkumnou výpravu kolem jezera.
Nevíš, proč o tom vlastně píšu, když to není důležité ani zajímavé? Původně jsem chtěla psát úplně něco jiného, takže hurá na to.
Jde o můj, již dlouho plánovaný, rozhovor s taťkou o jeho rodině.
Pár dní po našem příjezdu jsem seděla na břehu a pozorovala taťku, jak se snaží chytat ryby. Co si pamatuju, tak snad žádnou nikdy nechytil. Nevěděla jsem, jak mám začít, proto jsem se ho prostě narovinu zeptala, jestli má sestru. Nejdřív se na mě podíval takovým zvláštním pohledem, až jsem se začla bát, co bude následovat, ale pak se usmál a řekl, že sestru opravdu má. Maldší sestru jménem Kate, o které stejně jako o své rodině nic neví od doby, kdy se od nich v osmnácti odstěhoval sem do Anglie. Pak se samozřejmě zeptal, proč mě to zajímá, takže jsem další aspoň půlhodinu strávila vyprávěním o tom, jak jsem poznala Jerryho a na co jsme přišli. Také jsem zmínila to, že Jerryho mamka je kouzelnice. Bylo to to jediné, co nám do celé věci nezapadalo, protože všichni z taťkovy rodiny byli mudlové. Taťka se chvíli díval kamsi do vody a já už si začínala myslet, že na to nic neřekne, ale po chvíli promluvil. Pověděl mi, že Kate byla o víc než osm let mladší než on, takže existuje jistá šance, že v jedenácti dostala dopis z Bradavic a on se o tom už nedověděl. Nakonec ještě dodal, že se pokusí Kate zkontaktovat. Prý o ní už dlouho přemýšlel, ale nikdy nedostal dostatek odvahy na to, aby jí napsal, natož se s ní někde setkal.
Takže vidíš, deníčku, zázraky se dějí!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 jerry jerry | 3. ledna 2013 v 18:39 | Reagovat

no moje mamka taky rikala ze by chtela po dlouhe dobe videt tveho tatku :D

2 Clara Clara | 3. ledna 2013 v 18:40 | Reagovat

[1]: Tak se prostě budou muset někde "potkat" :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama