Zkoušky, konec roku a začátek prázdnin

25. prosince 2012 v 23:32 | Clara |  4. ročník
Promiň, deníčku, že jsem dlouho nic nenapsala, ale bylo toho nĕjak moc. Ani jsem se nenadála a bylo pár dní před zkouškami. Učení jsem celý rok odkládala a najednou jsem měla jen pár dní. Tĕch pár dní jsem prakticky pořád ležela v nekonečném množství učení a stejně mi přišlo, že to bylo málo. Každý rok si říkám, že se budu učit aspoň měsíc dopředu, ale ještě mi to ani jednou nevyšlo. To se bude muset rychle změnit, protože příští rok mě čekají zkoušky NKÚ. Už teď se jich děsím.

Nakonec jsem všechny zkoušky zvládla až neočekávaně dobře. Mám jen jediné Nko a to z péče o kouzelné tvory. Nemám ten předmět ráda a už vůbec nevím, proč jsem se na něj zapsala, když mě velká zvířata děsí. Také v přeměnách jsem měla veliké štěstí. Bála jsem se praktické části zkoušky, protože zvládám přeměny jen asi do poloviny toho, co jsme letos probrali, ale profesor nám dal jen nějaké jednoduché věci. Vlastně ani nevím, proč nebyla u zkoušek Williamsová, když nás učila ona. Ale to je fuk.

Po ukončení zkoušek už mohlo následovat jen jediné - závěrečná hostina. Byla jako vždy velkolepá. Na stolech byly hromady jídla a všude krásná výzdoba. Mrzimorská výzdoba. Vyhráli jsme pohár! Posledních pár měsíců jsme měli takový bodový náskok, že jsem výhru brala jako samozřejmost, ale stejně jsem cítila takový zvláštní pocit, když to Brumbál řekl nahlas.
Po jídle jsme ještě chvilku seděli u stolu a povídali si. Jerry byl chvíli smutný z jeho vysvědčení, protože dostal tuším jedno H a bál se, co mu na to řeknou doma, ale pak ho to naštěstí přešlo a zábava mohla začít. Přisedla si k nám i jedna prvačka ze zmijozelu - Selena. Nikdy jsem Zmijozeláky moc nemusela, ale v poslední době zjišťuju, že jsou celkem fajn. Přeci jenom jsou to lidi stejně tak, jako všichni ostatní.
Ani nevím, koho to napadlo jako prvního, ale začali jsme si do spolky nosit hory jídla a pití na takovou menší afterparty na koleji. Nanosili jsme toho vážně hodně, byl toho plný celý stůl. Sel nám s tím celou dobu pomáhala a mně jí začlo být líto, protože nemohla zůstat s námi. V ten moment jsem dostala nápad. Co kdybychom ji přestrojili za mrzimorskou prvačku? Řekla jsem o svém nápadu ostatním, kteří samozřejmě souhlasili. Tak tedy Sel dostala žlutý plášť, já jí přebarvila hlavu na černo a překřtili jsme ji na jméno nějaké prvačky, která ze školy odešla. Tuším, že to bylo Lissa, nebo tak nějak, už si to moc nepamatuji. Teď mi teprv dochází, jaký z toho mohl být průšvih. Nejspíš by to všechno spadlo na mě, protože jsem tam byla nejstarší. Vlastně tam krom mě byli jen samí prváci. Naštěstí vše proběhlo v klidu. Po veliké žranici jsme si dali hromadný souboj skládající se z náhodného sesílání odzbrojovacího a srážecího kouzla všude okolo. Já jsem se pokoušela vše odrážet štítem, ale moc se mi to nevedlo, takže jsem skončila s pár modřinami na zadku a zádech plus naraženou kostrčí. Ale stálo to za to.
Postupně nás všechny dostihla únava, takže jsme zůstali sedět u stolu. Sel nám někam zmizela, ale asi šla spát a já si toho jen nevšimla. Zbyli jsme tam jen tři - já, Jerry a Domi. Ti dva mě začli přemlouvat, ať jim něco vyprávím, jenže mně se vážně nechtělo. Navíc nejsem zrovna moc dobrá vypravěčka. Byla jsem unavená a už mě začaly napadat myšlenky, že jim prostě uteču. Naštěstí jsem nemusela. Ala mě zachránila! Vůbec nevím, proč si vzpomněla zrovna v tuhle chvíli a zrovna na mě, ale napsala mi dopis. V podstatě psala jen, že doufá, že se další den v Londýně uvidíme a že snad bude i opékačka u ní doma. V duchu jsem zajásala, protože mě něco napadlo. Když bude Ala v Londýně, tak by se mohla na chvíli zastavit u prváků a něco jim vyprávět! Domi i Jerry naštěstí s mým nápadem souhasili, takže jsem mohla jít v klidu spát.

Stejně jsem druhý den zaspala. Jako by to bylo někdy jinak.
V rychlosti jsem všechno naházela do kufrů, abych je stihla dát do beden. Přeci jen se mi s nimi nechtělo tahat. Naštěstí jsem vše stihla a ještě mi zbylo trochu času na to, abych si naposledy před prázdninami zakouzlila. Jak já se těším, až mi bude sedmnáct! Jenže to jsou ještě dva roky..
Cesta vlakem mi přišla hrozně krátká, ale asi to bude tím, že jsem většinu prospala. Na nádraží byl zase děsný chaos, ale i v těch davech se mi podařilo najít Alu, která opravdu přišla. Řekla mi, že mám posbírat nová Mrzimorčata a přijít k ní domů na opékačku. Já si chtěla ještě zabrat pokoj v Kotli a držet tam místo Amy, jenže mě Ala znovu překvapila. Řekla, že mě nechá bydlet u ní doma! Přišlo mi to blbý jít jí na téměř celý prázdniny zaclánět do baráku, ale když to nabídla, tak proč ne.
Za nějakou dobu se nám povedlo se sejít u ohniště a bylo nás celkem dost. Večer probíhal tak nějak normálně, asi jako každá jiná opékačka. Opékali jsme buřty a povídali si, co je kde nového. Radši ani nepřemýšlím nad tím, kolik bylo hodin, když jsem šla spát.

V dalších pár dnech jsem si vybrala peníze z banky a nakoupila potřebné věci na Příčné, abych s tím pak neměla práci, když bude všude plno lidí. Taky komu by se chtěly stát ty nekonečné fronty.
Teď tu sedím na posteli, vedle postele stojí zabalené kufry a mně padá hlava únavou. Vážně bych už měla jít spát. Zítra brzy ráno mi jede vlak - vlak domů!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama