Neobvyklý Halloween

22. října 2012 v 20:53 | Clara |  4. ročník

Dnešní události utvrdily mé rozhodnutí psát si deník. Byl totiž Halloween a ne jen tak ledajaký.
Ráno jsem se na svoje poměry probudila celkem brzy, chvíli jsem se ještě válela v posteli, ale byla jsem zvědavá na letošní výzdobu, tak jsem vstala. Chtěla jsem se obléknout, ale při otevření truhly jsem zjistila nemilou věc. Moje ruce měly nezdravou barvu a zahnívající kůži. Důkladně jsem si prohlédla své tělo a došla k závěru, že jsem nejspíš zombík.

Vyrazila jsem směrem do koupelny a cestou se snažila skrývat, aby mě nikdo nezahlédl. Měla jsem štěstí, společenská místnost byla prázdná. V koupelně jsem se pořádně prohlédla ve velkém zrcadle a stále nemohla uvěřit, že ta ošklivá zrůda, co se na mě dívá, jsem já. Vrátila jsem se zpět do pokoje, kde se už oblékala Amy. Nevěřícně se na mě podívala a zeptala se, jestli to jsem já. Došly jsme k závěru, že je to jen nějaký Halloweenský žert. Když tu se najednou ozval rozhlas, ve kterém nějaký podivný hlas říkal, že se všechny kostry a zombíci mají shromáždit ve vstupní síni. Když jsem tam dorazila, s překvapením jsem zjistila, že mezi věrohodně vypadající výzdobou vládne chaos, ve kterém se kostry a zombíci snaží pochytat ty šťastlivce, kteří zůstali normální. Všechno to byli přeměnění studenti, nechápala jsem jejich počínání. Pak se znovu ozval rozhlas, ve kterém promluvila ta nová profesorka na lektvary a svolávala všechny normální na ošetřovnu. Řekla jsem si, že se tam půjdu podívat a něco zjistím, jenže ošetřovna byla zabarikádovaná. Nějakou dobu jsem tam postávala s ostatními zombíky a kostrami, příšerně mě u toho bolela hlava, když se nám podařilo proniknout dovnitř. Tam jsem narazila na kostru, která se mi představila jako Jacob. Konečně jsem potkala někoho normálního. Narozdíl od ostatních říkal, že chce být zase člověk, takže jsem se přidala ještě s jedním zombíkem na jeho stranu. Na ošetřovnu přišla kostra, která držela v rukách meč a štít - velitel přeměněných. Nabádal nás, abychom šli na nepřeměněné a pochytali je. Jacob udržel v ruce hůlku, takže jsme se mohli zavřít v jedné místnosti. Chvíli jsme čekali, ale najednou se otevřely dveře a stál v nich někdo s lahví v ruce. Říkal, že je to protijed. Lokla jsem si tekutiny a než jsem stihla zamrkat, byla jsem to opět já. Takovou úlevu jsem necítila už dlouho, nevím, jak bych se smířila s tím, že bych byla nadosmrti zombíkem. Šla jsem si na chvíli odpočinout na kolej. Po nějaké době jsem zachytila hlášení, že nás Caesar zve na hostinu. Pokračuje totiž historický rok z loňska. Když jsem se dostala do velké síně, akorát tam něco vykřikovali o popravách. Prý nás všechny popraví. Asi pět stoupenců Caesara, nebo kdo to byl, se snažilo chytat studenty, studenti se snažili chytnout je. Strhla se veliká bitva, ve které skončilo pár mladších studentů na zemi v bezvědomí. Celkem mě to vyděsilo, tak jsem si řekla, že vyzkouším kouzlo na probrání z bezvědomí. Tuším, že mi ho kdysi prozradil Matty. Naštěstí to fungovalo a všichni se zdáli být v pořádku. Pořádně jsem se rozhlédla po síni a akorát jsem zachytila tři červené pláště utíkající pryč. Na zemi se válely dvě těla Caesarových pomocníků, která pak po čase někam zmizela. Poté jsme se konečně dočkali slibované hostiny. Pořádně jsem se najedla a došla na kolej, kde jsem hnedka padla do postele a usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Matty Matty | 22. října 2012 v 22:18 | Reagovat

Díky, že o mně píšeš :D

2 Clara Clara | 23. října 2012 v 11:38 | Reagovat

[1]: Samozřejmě nemáš za co :P :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama