Clařin životopis

22. října 2012 v 21:05 | Clara |  Clara
Jmenuji se Clara Hembrey a narodila jsem se 4. 6. 1976.

Dřív jsem se svou rodinou bydlela v malém domku s velkou zahradou na okraji Londýna, ale na podzim roku 1991 jsme se kvůli tátově práci, nebo spíš kvůli babičce, přestěhovali do menšího města u moře - Sheringhamu (adresa: Warwick Street 424, Sheringham). Tady máme o trošku větší dům než v Londýně, aby se k nám vešla i babička, která už definitivně bude bydlet s námi. Je v něm vlastně jen o jednu místnost navíc, ve které bydlí babička, takže já mám stále pokoj dohromady se sestrou. V malém pokojíčku pro hosty, který spíš připomíná šatnu, mě nikdo bydlet nenechá.
Se zahradou to už tak dobré není, za domem je jen takový kousek trávníku, na který se sotva vejde ohniště a naši králíci, ale zase to máme jen kousek k moři, kde je ideální místo na procházky.

Moje rodina:
Mamka (Sarah - rozená Brownová, narozena 29. 10. 1954) je čarodějka, ale pochází z mudlovské rodiny. Vystudovala Školu čar a kouzel v Bradavicích a chodila do Mrzimoru stejně jako teď já. Dříve pracovala jako úřednice na Ministerstvu kouzel, ale pak byla doma a starala se o mou mladší sestru Susan a o dům se zahradou. Poslední dobou se začala shánět po nějaké práci, ale zatím žádnou nesehnala a zůstává doma.
Má normální postavu, hnědé vlasy, které postupem času stále zkracuje, a tmavě zelené oči.

Táta (David, narozen 16. 8. 1950) je mudla a pracuje v lékárně. Dřív pracoval v Londýně, ale pak mu nabídli lépe placené místo v nově otevírané lékárně v Sheringhamu, kam jsme se přestěhovali.
Původem je z Německa, ale hned v osmnácti se kvůli špatným vztahům k rodině odstěhoval do Londýna, kde si našel práci a později potkal mamku. Se svou rodinou se od té doby neviděl a do roku 1991 o nich ani neměl žádné zprávy. V tomto roce jsem ve škole šťastnou náhodou narazila na svého bratrance. Ale o tom až dále.
Je vysoký a hubený, má černé vlasy i oči, a když mluví, je občas slyšet německý přízvuk. Také rád rybaří, ale moc mu to nejde.

Sestra (Susanne, narozena 24. 4. 1984) je o osm let mladší než já.
Je mi docela dost podobná, jenom oči má na rozdíl ode mě zářivě modré. Pořád někde lítá a zlobí, ale zase na druhou stranu poslechne, když jí řekneme, ať toho nechá, takže je vlastně i hodná. I přes to se občas hádáme a někdy mám chuť ji zavřít ke králíkům, což ještě podporuje fakt, že s ní mám společný pokoj. Taky hrozně ráda pobíhá po domě nebo po zahradě s klacíkem a hraje si na to, že má kouzelnou hůlku a kouzlí, takže všichni doufáme, že taky zdědila po mamce kouzelnický talent jako já a bude moct jít studovat do Bradavic. Zatím se jí ale žádné kouzlo nepovedlo. Jak postupuje čas, začínáme mít čím dál tím větší obavy, jestli je čarodějka. Ani si nedovedu představit, jaké by to bylo, kdyby nebyla.
Od září 1990 nastoupila do mudlovské školy v Londýně, kde strávila pouze první rok, protože pak jsme se přestěhovali a ona přešla jinam. Ve škole se jí celkem líbí, ale pořád si stěžuje na mudlovské kamarády, se kterými se nedá pořádně bavit, protože znají kouzelníky jenom v pohádkách.

Babička (Beatrice Brownová) z máminy strany je mudla, ale o kouzelnících ví všechno už od dob, kdy začala studovat mamka. Má jen jednu dceru.
Od té doby, co umřel děda (byly mi asi 3, takže si to nepamatuji) k nám docela často jezdila na návštěvy a pomáhala mamce hlídat Susan. Teď, když jsme se přestěhovali do většího domku, se k nám už mohla nastěhovat a taky to udělala.

Bratranec (Jerry Dorn, narozen 23. 7. 1979) je kouzelník a chodí do Mrzimoru. Jeho mamka, tedy moje teta a tátova sestra, se jmenuje Kate a je také čarodějka.
S Jerrym jsme se potkali vlastně náhodou. Nastoupil do Bradavic do prvního ročníku (1990) a až zhruba v polovině roku jsem se s ním začala víc bavit. Po čase jsme se nějak dostali na téma rodina a z něj vypadlo, že jeho mamka se za svobodna jmenovala Hembreyová, což mohlo znamenat, že jsme příbuzní. Ale mělo to jeden háček, je to kouzelnice a táta i celá jeho rodina jsou mudlové. To se nakonec vysvětlilo o prázdninách, když jsem se na to na dovolené táty zeptala. Odešel od své rodiny v době, kdy jeho sestře ještě nebylo jedenáct, tudíž mohla dostat dopis a on o tom nevěděl.
Jerry je přátelský, hodný, dobře se s ním povídá a nedělá moc průšvihů, proto jsem si ho dost rychle oblíbila a je pro mě skoro jako mladší brácha. Dost často spolu jen tak blbneme, srážíme se na zem kouzly, odzbrojujeme se a většinou to skončí tak, že mi Jerry vezme hůlku a uteče pryč. Občas mě taky trochu štve, ale to je asi jasné.

Mamka, táta i Susan jsou hrozně milí a přátelští, mám je hrozně ráda a nikdy bych je ani za nic nevyměnila.
Naše rodina je spíš chudší, protože na všechno vydělává jen táta a nemůžeme si dovolit vše, co bychom chtěli, ale myslím, že to nikomu z nás nevadí a jsme rádi, že jsme zdraví a šťastní. Všichni máme hrozně rádi přírodu a zvířata, proto jezdíme skoro každý rok na dovolenou někam k jezeru nebo do hor, většinou pod stan.
Taky máme doma docela hodně zvířat - tři kočky, hada a myši, kterými ho krmíme. Na zahradě máme králíky, ale dříve jsme mívali i slepice.

A teď já:
Jsem středně vysoké (166cm a už nerostu) a celkem hubené postavy, mám tmavě zelené oči a měla jsem hnědé vlasy, ale ty jsem si přebarvila na tmavě modro. Naši se na to netvářili moc nadšeně, ale pak řekli, že když s tím chci chodit po městě, tak je to moje věc.
Všichni říkají, že jsem hrozně podobná mamce.
Většinou nosím pouze černé oblečení, obvykle v kombinaci s tmavě modrou, popřípadě jinými tmavými odstíny. Barevné věci nemám ráda, ale celkem mi to narušuje fakt, že jsem v Mrzimoru, který má kolejní barvu tak zářivou. Už jsem se s tím vcelku smířila, občas si na sebe vezmu i barevné tričko, ale to, co ze všeho nejvíc nesnáším, je růžová. Taky nemám ráda fialovou. Moje obliba černé barvy se mi hodí převážně při mých častých procházkách nočním hradem. Vždy, když nemůžu usnout, se jdu jen tak projít a prozkoumat ty části hradu, které tolik neznám.
Jsem přátelská, ráda se směju a hrozně nerada se hádám. Ve společnosti jsem ze začátku spíš tišší, ale postupem času se rozpovídám. Také ráda pomáhám ostatním. Nemám ráda namyšlené lidi a už vůbec ne ty, co odsuzují a nadávají na mudly a kouzelníky z mudlovských rodin.

Ve škole patřím mezi lepší studenty, i když tomu tak v prvních dvou ročnících nebylo. Mé nejoblíbenější předměty jsou Jasnovidectví, Lektvary a OPČM. Přemýšlím o tom, že bych v budoucnu chtěla dělat něco spojeného s věštěním, třeba i odjet někam do ciziny.
V pátém ročníku mě náš kolejní profesor jmenoval do funkce prefektky.
V Bradavicích jsem si také hodně oblíbila famfrpál. Doma jsme nikdy žádné koště neměli, takže jsem na něm seděla poprvé až v Bradavicích. Ve druhém ročníku jsem si řekla, že vyzkouším své schopnosti v konkurzu do Mrzimorského týmu a vyšlo mi to. Nejdříve jsem byla náhradnice na post střelce, poté střelec a koncem třeťáku dokonce i chytačka, což mi zatím zůstalo. Nejspíš budu i kapitánka týmu, ale kdo ví, co se změní. Mým oblíbeným týmem jsou Wimbournské vosy.
V budoucnu bych ráda vlastní koště, ale budu si na něj muset našetřit, protože tolik peněz nemáme. S rodiči jsem se domluvila, že mi na něj něco málo (ale prý jen opravdu málo) přidají třeba k Vánocům, takže doufám, že nejdéle v šesťáku se ho pod stromečkem dočkám.

Mám hrozně ráda kočky, proto jsem si do druhého ročníku chtěla nějakou pořídit, ale nebyla jsem si jistá, jestli mi na to zbudou peníze. Nakonec se můj problém vyřešil tím, že jsem v Kotli vyhrála první cenu v tombole - poukázku na nákup v obchodě se zvířaty na Příčné. Koupila jsem si šedivého kocoura se žlutýma, skoro zlatýma, očima a pojmenovala jsem ho Grinch.
Po dvou letech s kočkou jsem zjistila, že by se mi hodila i sova, protože nemám jak posílat dopisy domů. Řekla jsem si, že nebudu kupovat skoro žádné oblečení a blbosti, ale místo toho si ji pořídím. Tak se i stalo, takže do čtvrtého ročníku jsem nastoupila i s černou sovou jménem Atalie.
Také ráda maluji a poslouchám hudbu, ale nerada tancuji, a když (nedejbože) zpívám, všichni utíkají.
Ještě než jsem nastoupila do Bradavic, chodila jsem pár let do mudlovské školy. Rodiče chtěli, abych věděla, jak to tam chodí a nebyla zvyklá jenom na kouzelnický svět. Docela se mi tam líbilo a těžko se mi opouštělo kamarády, ale když jsem poznala, jaké to je v Bradavicích, seznámila se s pár lidmi a zkusila první kouzla, už jsem na mudlovskou školu ani nepomyslela.
Teď tu mám několik dobrých přátel, které bych ani za nic nevyměnila - mou nejlepší kamarádku Amy Hoffman, které můžu svěřit cokoliv a která mě vždy vyslechne a utěší, já se jí zase snažím co nejvíc pomáhat s učením, které jí moc nejde a podporovat ji, když to chce vzdávat; bratrance Jerryho, kterého jsem zmiňovala výše; Hann Deshanel a Mattyho Styxe z Nebelvíru; Beth Westen a Wilforda Kerouace od nás z koleje; Alashamu Mang (teď už naši profesorku lektvarů) a asi i Anthonyho Poula z Havraspáru, který je tak nějak kapitola sama pro sebe, protože jsem s ním nějaký čas chodila, ale rozešel se se mnou.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama